29. února 2016 proběhla v Lidovém domě debata k potenciálům obnovitelných zdrojů energie v ČR. Současná roční hrubá spotřeba elektřiny dosahuje 70 TWh a OZE vyrábějí 9 TWh. Debatu jsme záměrně koncipovali místo o informacích o výkonech OZE k čistě vyráběným množstvím elektřiny za celý rok (protože jsou tu výkyvy během roku atd.). V úvodu vystoupili tři zástupci ekologických organizací, aby nás seznámili se svými energetickými představami, zda zohledňují dopady na živou přírodu a spolupracují s přírodovědci. Pokud nikoli, s Grémiem platformy Zvonečník jsme je k tomu vyzvali.

Martin Mikeska z Hnutí DUHA potvrdil nejambicioznější plány na využití větrné energie až 18,3 TWh ročně. Také zdůraznil, že instalace v rozsahu 6 TWh v současnosti v ČR nevyžadují žádné další investice do přenosové sítě. Využití fotovoltaické energie přičítá až 17 TWh ročně.

Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost se vyjádřil kriticky k tvorbě tarifů ERÚ. U fotovoltaických zařízení vyzvedl vysokou míru recyklovatelnosti (hlavně hliník a sklo). Na budovách podle něj mohou v roce 2045 fotovoltaické elektrárny vyrábět ročně až 7,3 TWh, zatímco optimalizovaná státní energetická koncepce počítá jen s 5,8 TWh.

Jan Rovenský z Greenpeace předložil koncept Energetická [r]evoluce. Tento koncept vychází z údajů, které připravila vládní "Pačesova komise" a potenciály k roku 2050 z ní byly uvedeny i v pozvánce na debatu (vítr 12, fotovoltaika 8,8, biomasa 1,6, hydro 3,1 a geotermální 4,1 TWh). Přiblížil také vlastní kalkulace k potenciálu fotovoltaické energie. Využitelná je během roku dopadající energie průměrně 153 W/m2 a k dosažení potenciálu výroby 8,8 TWh je tak zapotřebí 54 km2. To není malá plocha, ale odpovídá ploše českých střech a pro porovnání těžba uhlí v severních Čechách zabrala 300 km2. Dále se vyslovil pro stavbu 1100 větrných elektráren nekolidujících s ochranou přírody. Tento aspekt bere v potaz a sám se zasloužil o zastavení příprav větrného parku na Hřebečné z důvodů ochrany netopýrů. Podporuje také využití 30% zemědělské půdy pro pěstování energetické biomasy a konflikt s potravinovou produkcí je podle něj možné řešit snížením spotřeby masa.

Prezentace prof. Vladimíra Bejčka se zaměřila na problematiku vztahu ptactva a větrné energetiky. Větrníkové elektrárny ptáky ruší hlukem, rotující vrtule vytvářejí stroboskopický efekt a s obsluhou je spojený také větší počet lidí vyskytující se na dané lokalitě. Frekvence případných kolizí může souviset s charakterem krajiny a migračními cestami ptáků, je to nutné při stavbách zohledňovat. Odmítl ale představu, že větrné elektrárny jsou potenciálně pro ptačí populace takový problém, aby bylo nutné důrazně bránit rozvoji tohoto druhu energetiky.

Martin Kloz vidí možnost v dlouhodobém horizontu vyrábět 11 TWh z biomasy, 11 TWh ve fotovoltaických elektrárnách, 3 TWh z vodních elektráren a 10 TWh z větrných elektráren. I v Krušných horách vidí možnost kompromisů v ochraně přírody a využívání větrné energie. U vodních elektráren podle něj využívání výrazně neporoste, u malých vodních elektráren zdůraznil nutnosti rybích přechodů a zachovávání minimálních průtoků. Využívání biomasy by podle něj nemělo být spojeno s pěstováním monokultur. Geotermální energetiku označil za nejperspektivnější, ale k roku 2050 počítá s potenciálem "jen" 4 TWh, především z důvodu dosud raného vývoje technologie. V dlouhodobější perspektivě vidí ale až 20 TWh. V Česku je perspektivních osm oblastí, s vrty 4 až 5 km hlubokými by bylo možné postavit až 500 geotermálních elektráren. Výhodou je vynikající regulovatelnost výroby, minimální zásahy do krajiny a dopady na přírodu.

Štěpán Chalupa se ve své prezentaci zaměřil na srovnání potenciálů OZE podle Komory pro OZE se státní energetickou koncepcí. Potenciály mohou být podle Komory ambicioznější, při zachování současné spotřeby energie mohou OZE pokrýt přes 40% a při snížení spotřeby o 33% mohou pokrýt dokonce až 60% spotřeby elektrické energie a tepla. V závěru srovnal celkové skutečné náklady na výrobu elektřiny podle studie Green Budget Germany (2012). V přepočtu podle ní vyšla nejlevnější vodní energie (1,9 Kč/KWh) a větrná energie (2,03 Kč/KWh), naopak uhelná a jaderná zhruba dvojnásobek (3,9 a 4,1 Kč/KWh).

V další debatě vystoupil Vlastimil Karlík s poznámkou špatného příkladu výroby bioplynu z kukuřice, což podpořil také Jan Zeman s odkazem, že kukuřice a řepka jdou proti orné půdě. Proti takovému využití se vyslovil i Jan Rovenský. Vztahu biopaliv k půdě se věnoval Lukáš Hrábek, který také podpořil potřebu staveb větrníkových elektráren mimo migrační trasy ptáků. Norbert Buchta směřoval dotaz k prof. Bejčkovi, kolik by povolil větrníků v Krušných horách. Ten připustil možnost staveb desítek větrníků. Nezpochybňuje také význam OZE, ale vyslovil se pro pravidla, aby jejich využívání nebylo kontraproduktivní. Jan Vecka upozornil jako konstruktér na technické řešení protiběžných vrtulí. Ivan Pergler se vyjádřil k problematice sazeb cen energie. Dian Hrozek se dotkl energetické chudoby a problematického využívání obnovitelných zdrojů lidmi v panelácích.

V závěru debaty Martin Sedlák vyzvedl fotovoltaické elektrárny, že jejich využívání nekoliduje s ptáky jako větrníky. Martin Mikeska se vyslovil k větrným elektrárnám, že jsou obnovitelným zdrojem, který je potřeba přísně posuzovat, ale chce to šanci a alespoň stejnou startovní čáru, jako mají jiné zdroje. Robin Böhnisch se vyslovil pro posun debaty na laickou veřejnost a pro změnu filosofie řady lidí. Například fototermika kolikrát řadu lidí nezajímá, protože obsahuje "foto" a po érách v minulých letech už tak působí podezřele.

->Pozvánka a Facebook. Prezentace: V. Bejček  M. Kloz  M. Mikeska  M. Sedlák  Š. Chalupa

Projekt UrbanAdapt si klade za cíl rozvoj strategií přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách měst s využitím ekosystémově založených přístupů k adaptacím. Koordinuje ho Centrum výzkumu globální změny AV ČR v.v.i.

Informace o projektu přinášejí stránky www.urbanadapt.cz. Zajímavým výstupem určeným širší veřejnosti je publikace "Adaptace na změnu klimatu ve městech: Pomocí přírodě blízkých opatření" (ke stažení -zde-).

V různých městech na naší planetě se lze setkat s různými klimatickými extrémy. Některá města ale mají problémy se zajištěním dostatku pitné vody, s rozpálenými ulicemi a nedýchatelným vzduchem, nebo s extrémní spotřebou energie na zajištění optimální teploty v budovách. Existuje ale také cela řada dobrých příkladů, jak se na extrémy adaptovat a problémům předcházet.

Se Zvonečníkem zdůrazňujeme (i přímo před komunálními volbami, odkaz) význam vhodné zeleně, obnovy a revitalizace vodních ploch, přednostní využívání dešťové vody a využívání sluneční energie dopadající na střechy. Vhodné větrání a výměny energií mohou nahradit mnohdy zbytečně zapínané topení či klimatizaci (viz výměna vzduchu a tepla, správné větrání).

Vítáme aktivity a vznik informačních materiálů pro adaptační opatření.

Jiří Jakl

Se sdružením Zvonečníku jsme uspořádali výpravu do míst, která ohrožuje těžba severočeského uhlí. Bylo to v době po rozhodování vlády Bohuslava Sobotky o územních limitech těžby. Vláda jednohlasně odmítla jakékoli prolomení limitů na lomu ČSA a zklamala tak těžební firmy. Uhlí z tohoto lomu v současnosti česká energetika nepotřebuje a při vhodném rozvoji neuhelných alternativ ani potřebovat nebude. Narážíme tak na sousední Německo, kde radikální přístup Zelených s odpojováním sloužících jaderných elektráren vedl ke zvýšení spotřeby hnědého uhlí (Patria 2014, E15 2013).

Oceňujeme přístup české vlády (včetně ministra průmyslu Jana Mládka), která podporuje programy Zelená úsporám, obměny kotlů s vyššími emisními nároky, odstranila cílené komplikace pro umístění fotovoltaiky na střechách a počítá se zvýšením poplatků za vytěžené uhlí. Vláda se také zaměřuje na zajištění investic na Mostecku a na nové pracovní příležitosti mimo doly (odkaz).

Vláda ale prolomila územní limity na dole Bílina, především pro využití v odsířených teplárnách. Toto uhlí pro ně má potřebnou výhřevnost a dokáží z něj vyrobit teplo i elektřinu - dokáží uhlí využít s vyšší účinností oproti elektrárnám. Vláda odmítla bourání severočeských obcí, ale také zachovala nízké ceny tepla pro domácnosti napojené na teplovody.

My jsme bohužel Horní Jiřetín, Černice a zámek Jezeří navštívili akorát v době inverze. Prakticky jsme neviděli žádné doly a více jsme tak vnímali jiné věci. Především zápach z pálení sirnatého uhlí v řadě domácností. Hnědé uhlí se tu dá sehnat za výhodné ceny a tržní doba je tu cítit podobně jako ta, kdy vznikal snímek Ropáci. Uhlí ale není vždy levnější a výhodnější by mělo být používání například dřeva (odkaz).

Velkou turistickou atrakcí regionu je zámek Jezeří. Příroda evropsky významné lokality Jezerka a historický zámek zde ostře kontrastují s panoramatem uhelných lomů. Určitě tu lze zlepšit zázemí pro turisty.

Horní Jiřetín je celkem upravené město, ale dosud není plynofikované. Topí se zde dřevem a dosud i hnědým uhlím, při inverzi zde není zdrávo dýchat.

Zámek Jezeří a národní přírodní rezervace Jezerka jsou sladěním historie a malebné severočeské přírody. Ostrý kontrast proti uhelnému lomu ČSA.

Koncem letošního října vláda schválila Strategii pro přizpůsobení se změně klimatu v ČR (odkaz). Naplnil se tak další bod z jejího programového prohlášení. Řada opatření je realizována již v tuto chvíli, zejména díky podpoře z fondů EU. Sucha a povodně ale v naší zemi dokáží způsobovat skutečně velké problémy.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ke schválení Strategie připomenul: "Naše vláda je historicky první, která začala brát vážně klimatické změny." Následně má Ministerstvo životního prostředí rozpracovat Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. K němu ministr Richard Brabec (ANO) uvedl: "Bude formulovat již konkrétní opatření určená k realizaci, včetně výše finančních nároků, které by měly jednotlivé resorty každoročně v průběhu příštích pěti let vyčlenit ze svých rozpočtových kapitol, a do 31. prosince 2016 jej předložíme vládě."

Také se sdružením Zvonečníku strategii vítáme a Norbert Buchta k ní uvádí: "Musíme mít jasné priority v možnostech zadržování vláhy v krajině a bránění erozi prostřednictvím řady "měkkých opatření" v lesnictví a zemědělství, zároveň počítat také například s větším využitím suchých poldrů k zadržování povodňových vod. Přehlížet nelze ani využívání dešťové vody a šetrné využívání pitné vody. Je potřeba připravit také krizový plán pro případ sucha, podobně jako je tomu v případě povodní."

22. září 2015 Masarykova demokratická akademie uspořádala kulatý stůl v Lidovém domě k dlouhodobému programu ČSSD se zaměřením na téma "Kvalita života a udržitelný rozvoj". Zvonečník ve spolupráci s MDA a Česko proti chudobě akci doplnil výstavou k energetické chudobě (odkaz).

Pozvánku na akci naleznete -zde-.

Prezentace panelistů: Petr Petržílek  Anna Kárníková  Martin Kloz

4.3.2015 proběhla v Lidovém domě debata "Sdílená ekonomika".

Přestože sdílení není nic nového, například internetové aplikace nabízejí jeho nový rozvoj a výhody v moderní době. Naše debata cílila především na to, co všechno lze sdílet a jaké to má přínosy. Sdílet lze nemovitosti, auta, nářadí, knihy, nebo dokonce psa. Není k tomu pochopitelně nutný ani živnostenský list.  

Do povědomí veřejnosti se dostalo například sdílení automobilů (carsharing). Majitel se může dohodnout k užívání svého vozu s dalšími zájemci ke společným cestám. Výhodou pro životní prostředí je to v případě, kdy jezdí jeden vůz plný místo například dvou poloprázdných. Na půjčování jednoho vozu se také mohou dohodnout dva majitelé a zároveň jezdit méně, než kdyby měl každý vlastní vůz (protože zde již přibývá potřeba rezervace). Pro životní prostředí ovšem není výhodné, pokud si dva majitelé půjčují vůz, na který by samotní neměli a využívali místo toho hromadnou dopravu. 

Zvláštní význam mohou mít sdílené vozy na vesnicích. Jsou určitou konkurencí klasické veřejné dopravě, která v těchto podmínkách může být sotva pravidelně vytížená (tedy i ekologická a ekonomická) a mnohem hůře umožňuje například dopravu rodinných nákupů. Podíl na formě využívání sdílených vozů by ale mohly mít i samy malé obce. Rozšířené sdílení kol ve městech zase umožňuje to, že kolo můžete mít k dispozici pomalu kdykoli potřebujete. S vlastním vkladem ovšem nemusíte platit jako za službu při každém použití.

Zajímavým příkladem je také sdílení chalup. Dlouhou dobu bylo zvykem mít jednu chalupu a sem příležitostně jezdit. Sdílení ale umožňuje její celoroční využití a využívání také jiných chalup v úplně jiných krajích. Zájem o internetové aplikace umožňující inzerci těchto výměn podle jejich provozovatelů stále stoupá a vesměs nenaráží na problémy.

Více viz pozvánka a Facebook.

16.2.2015 debata "Obchodujeme s Čínou - ekologický a sociální pohled" na Novotného lávce 5.

Obchod s Čínou má dva aspekty spojené s životním prostředím. Je to šetrnost vlastní výroby k životnímu prostředí a dálková doprava. Čínské výrobky se v Česku staly téměř všudypřítomné a čínskou ekonomiku rozhodně nelze přehlížet jako bezvýznamnou.

Saldo obchodní bilance ČR s ČLR se pohybuje kolem 300 miliard korun ročně. Čeští exportéři do Číny vyvážejí řádově méně zboží, než naopak. Čínské výrobky jsou levné, a to i přes dopravu na tisíce kilometrů. Hodinové mzdy v čínské výrobě dosahují 3,5 dolaru, což v přepočtu kurzu roku 2014 vychází již přes 70 korun. Pak je otázkou, čím je nízká cena čínských výrobků vlastně vykoupena a na kolik se nám vyplatí obchod s Čínou, pokud se česká výroba přesunula tam.

Čínská výroba má nižší ekologické standardy proti těm evropským a ke znečišťování se zde dosud projevoval spíše liberální přístup. Výsledkem je extrémní znečištění v průmyslových oblastech, což při nedávné návštěvě potvrdil také prezident Miloš Zeman. Pokud v Česku máme ekologické standardy na výrobu zboží, proč neplatí i pro dovážené zboží? Je také zajímavou skutečností, že například české automobily jsou do Číny prodejné leda s vysokým clem, nebo pokud jsou vyráběné v Číně. Proč obdobná opatření neplatí také naopak?

Situaci v Číně nám přiblížila známá sinoložka Olga Lomová. Jde o zemi s rozhodující komunistickou stranou a korumpovatelnými zástupci. "Lidská práva" jsou zde pojímána jako naplňování ideálů socialismu a i vláda o nich hovoří. Pokud jde ale o hájení zájmů místních komunit, není zde vůbec zájem vést takové debaty. Naši debatu dále doplnila prezentace náměstka ministra průmyslu Tomáše Novotného. Petr Hlobil se zaměřil na aspekty spojení růstu ekonomiky a využívání fosilních paliv. V Číně jsou v současnosti také zřejmé výrazné investice do využívání obnovitelných zdrojů energie.

Europoslanec Miroslav Poche se bohužel debaty nemohl zúčastnit, ale sdělil nám: "Jsem zastánce vyvážených vztahů s Čínou, jak obchodních, tak politických, které musí obsahovat také přesah k lidským právům a základním svobodám, sociálnímu a enviromentálnímu přesahu".

K jakým závěrům tedy debata dospěla?

Olga Lomová zdůraznila, že Číňané vnímají Evropu jako určitý vzor kultivovanosti. Velký zájem mohou mít o potraviny, které nepocházejí ze znečištěných oblastí. Paradoxem pak zůstává, že řadu potravin naopak i přímo Česko dováží z Číny (pomelo, ale také například česnek a sušené houby). Určitě by zde měl být formulovaný národní zájem, protože české vlády ve vztahu k Číně dosud jen málo hájily takový zájem. Pokud se Čína rozhodne důsledně řešit znečištění, mohla by to být příležitost pro české firmy, které s nimi mají již osvědčené zkušenosti.

Více viz pozvánka a Facebook. Prezentace Tomáš Novotný.

17.6.2014 proběhla v Lidovém domě debata "Uchování a distribuce energie".

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie naráží na problém uchování či načasování spotřeby energie ze špičkových výkonů a naopak na dostatek pohotových zdrojů v době malého výkonu obnovitelných zdrojů. Tepelnou energii lze uchovat v akumulačních nádržích, elektrická energie může vyrobit vodík, syntetický metan, stlačit vzduch, dobít elektromobily či přečerpat vodu v přečerpávacích nádržích. Rychlou zálohou jsou paroplynové elektrárny. 

Ani některé obnovitelné zdroje energie se ale nemusejí projevovat výkyvy v přenosové soustavě, protože mají jen úsporný charakter (sluneční ohřev užitkové vody). Specifikem české elektroenergetiky je výrazný přebytek 17 TWh za rok, což odpovídá energii vyrobené v temelínské elektrárně. Přenosová soustava je stabilní, ale musí se umět vypořádat s výkyvy z obnovitelných zdrojů. Ve městech mají perspektivu obnovitelné zdroje umisťované na střechy, tepelné výměníky a zateplování.

V panelu vystoupili Hynek Beran z Českého energetického klubu, prof. Bohuslav Sekerka z FES Univerzity Pardubice, Milan Smrž z Eurosolaru a energetik Vladimír Vlk poradce ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka.

Více viz pozvánka. Prezentace panelistů: Beran - Sekerka - Smrž - Vlk. - foto

23.4.2014 proběhla v prostorách poslaneckého klubu ČSSD debata "Limity pro těžbu uhlí".

Akce měla vazbu na výzvu grémia platformy Zvonečník "Chraňme nerostné bohatství českého státu". Těžba nerostných surovin by neměla být neomezená, protože není bez negativních dopadů na životní prostředí a může přímo destruovat obce. Dotkli jsme se skutečnosti, že stát dosud nárokuje maximálně 10 % z hodnoty vytěžených surovin, přičemž u uhlí je to dokonce maximálně 1,5 %. V regionech s rozvinutou těžbou uhlí bývá nejvyšší nezaměstnanost, přičemž i pro Mostecko existuje řada možností nového rozvoje. 

Naše debata ukázala, že i u sociálních demokratů v Ústeckém kraji (včetně poslance Jaroslava Foldyny) lze najít podporu vyšším úhradám za vydobytý nerost. V bloku "Mostecko dnes" vystoupili místostarosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, Lubomír Holý jako zástupce KVV ČSSD Ústeckého kraje, expert pro oceňování přírodních zdrojů Josef Seják a energetik a poradce ministra průmyslu a obchodu Vladimír Vlk. V bloku "Možnosti ekologického růstu v Ústeckém kraji" Vojtěch Kotecký za Hnutí DUHA, expert pro rozvoj lokálních ekonomik Tomáš Tožička a Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

Pozvánka -zde-. Prezentace panelistů: Buřt - Seják - Vlk - Tožička - Sedlák

23.10.2013 proběhla v Lidovém domě debata "Udržitelná spotřeba".

Udržitelná výroba a spotřeba uspokojuje potřeby společnosti, ale zároveň minimalizuje a zacykluje spotřebu surovin a energií, omezuje používání toxických látek a vznik odpadů. Je to ideální stav, ke kterému by měl vývoj společnosti směřovat.

Ekologické a kvalitní produkty jsou pro spotřebitele hodnotnější, ale mají také vyšší cenu. Aby o ně mohl být větší zájem, je pro to důležitá také koupěschopnost spotřebitelů. Ta se ovšem s pravicovými škrty snížila a zvýšil se také zájem o nekvalitní dovozové potraviny. Většina odpadů v Česku se dosud bohužel nerecykluje a řada produktů v obchodech dokonce ani nikdy neskončí v nákupním košíku. Naše debata odsoudila zejména vyhazování potravin v obchodech, zdůraznila principy udržitelného chování, význam ekologické výchovy a nutnost změny ekonomického přístupu vlády, ať už z voleb vzejde jakákoli.

V panelu vystoupila mluvčí stínové vlády Michaela Marksová, nestorka oboru ekologické výchovy Danuše Kvasničková, expert pro odpadové hospodářství Jiří Bureš a pracovnice obchodních řetězců Alena Mrštná.

Více viz pozvánka. Prezentace D. Kvasničkové.